Pražský lingvistický kroužek

nikdy nestavěl hranice mezi synchronní a diachronní zkoumání jazyka, přesvědčen, že funkč­ní systém lze vždy oprávněně studovat v obou rozměrech. Vítáme příležitost sejít se opět nad te­ma­tem historickým, ba prehistorickým, navíc na mimořádném materiálu drávidských jazyků in­dic­ké­ho subkontinentu a altajských jazyků vnitřní Asie. O jejich vztazích promluví náš vá­že­ný člen

Jaroslav Vacek

Drávidština a altajština — nové začátky

Dosavadní výzkumy odhalily mezi oběma rodinami mnoho paralel lexikálních i mor­fo­lo­gic­kých, překvapivé neshody (odpovídá-li si ve slovní zásobě drávidštiny a altajštiny řada jmen i sloves, udivuje naprostá odlišnost číslovek a osobních zájmen) a především zvláštní dis­tri­buci (k drávidským prostředkům, které mají al­taj­ské pa­ra­le­ly, je hodně čistě drávidských sy­no­nym). To vše opravňuje k úvahám o dvou vrstvách v drávidských jazycích, před­al­taj­ské a altajské. Rozbor drávidských výpůjček v árijských jazycích Indie pak nasvědčuje tomu, že altajská vrstva přišla do Indie poměrně nedávno (1200 – 500 př.Kr.), tedy zároveň s árijskou nebo bezprostředně po ní. Máme důvod se ptát, zda nešlo o jeden velký proud u­vnitř me­ga­li­thic­kých migrací tehdejšího lidstva. Odpověď vyžaduje interdisciplinární přístup ar­che­o­logie, antropologie a lingvistiky. Tím se otevře i nový pohled na indický jazykový svaz.